Keramika, hrnčířství

Hrnčířská výroba byla v období svého rozkvětu rozšířena po celém území Čech a Moravy. První hrnčířské cechy byly zakládány v 15.století. Keramické výrobky se staly běžnou součástí života venkova. Užívaly se při přípravě jídla, při stolování k ukládání potravin a surovin. Běžné byly i keramické hračky. Keramiku představuje několik různých typů výrobků - hrnčina, fajáns, kamenina, bělina.
Hrnčina byla charakteristická svou režnou barvou, drsným povrchem, jednoduchostí. K malování se používala kukačka (hliněná nádobka naplněná barvou). Kromě různých geometrických ornamentů se občas objevují i motivy zvířecí (Chebsko). Funkce hrnčiny byla převážně užitková. Byly to ploché talíře, mísy, formy na pečivo, džbány, hrnce. Největší střediska výroby byly jihočeské, západočeské a jihomoravské dílny (Valašské Meziříčí, Vřesice).
Fajáns (zvaný též majolika) se vyráběla od 17. století v okolí Vyškova. Do Čech přešla výroba fajánse z Moravy až ve druhé polovině 18. století a to především do okolí Kutné Hory a Čáslavi. Dnes dílna ve Vlčnově (Uherské Hradiště). Výroba je složitější než u hrnčiny. Výrobek se nejméně dvakrát vypaluje, glazuje a maluje několika barvami. Základní tvary byly džbány různých velikostí, láhve, mísy a talíře se širokými okraji. Fajáns byla drahá a užívala téměř výhradně při slavnostních příležitostech. Typická je pro ni pestrá barevnost, rostlinné motivy, zoomorfní (ptáci, jeleni) a figurální motivy. Dalším typem je kamenina. Uplatňovala se při stolování. Nebylo je možno použít ve styku s přímým ohněm, protože se deformovala. Kamenina nebyla však pro českou lidovou kulturu typická a její produkce je zanedbatelná. Českým specifickým druhem rukodělné keramiky se stala v 19. století bělina. Podmětem k výrobě byl zákaz používat olovnaté glazury

Glazura - sklovitý povlak nanesený v jemné vrstvě na keramický výrobek. Chrání před znečištěním nebo nasákavostí a má estetickou funkci. Glazury mají podobu jemného prášku, který se rozmíchá ve vodě a nanáší se na vypálený střep. Předmět s nanesenou vrstvou glazury se znovu vypaluje.

a snaha o výrobu levné keramiky. Měla řadu předností - ohnivzdornost, pevnost i širokou možnost výtvarného zdobení. Výrobní centra běliny jsou Koloveč, Týnec nad Svitavou, Všeruby.
Můžeme rozlišit dva druhy výrobků: hnědé zboží, ryse užitkové, většinou nezdobené a bílé zboží, zdobené květinovými, geometrickými a figurálními motivy.

Výroba keramiky na hrnčířském kruhu

Holby na pivo, fajáns

Majolikový talíř, dat. 1825 (Uherské Hradiště)