Krajkářství

Prolamovaná látka - zdobená otvory. Vytahováním nití nebo vystřihováním se tvoří ve tkanině otvory a ty se pak upravují a ohraničují obšíváním nebo stahováním.

s jemným vzorem, zhotovovaná původně ručně paličkováním, háčkováním, vyšíváním, popř. pletením nebo síťováním k dekoraci šatů, prádla, ubrusů apod.
Krajky se na lidovém oděvu uplatňovaly především na místech, které bylo třeba odlehčit, provzdušnit, na okrajích tkanin apod. Brzy však převládala funkce zdobná. Vyráběly se z bavlny, lnu, konopí, surového hedvábí, ze zlaté a stříbrné nitě, v režné, bílé nebo pestré barevnosti.
Převládající technikou českých a moravských krajek bylo paličkování. Krajka vzniká křížením volných nití navinutých na dřevěných paličkách. V místech spojů jsou nitě spojeny uzlíky nebo jen překřížením. V Čechách se hlavní střediska paličkované krajky soustředila do Orlických hor (Vamberk - bílá vláčková krajka), Krušných hor a Šumavy (Domažlice, Strážov - flanderská, valencienská krajka). Na Moravě byly známé jemné páskové krajky z Podluží. Jednodušší tkaná krajka se vyskytovala v jižních Čechách, na Českomoravské vrchovině a na jižní Moravě. Uplatňovala se většinou na okrajích ubrusů. Krajky háčkované nebo pletené se začaly objevovat koncem 19. století jako náhrada krajky paličkované. Hlavní střediska háčkované krajky jsou Orlické hory a Slezsko.

Paličkovaná krajka na lemu kyjovské zástěry

Paličkování krajky na válcovité podložce