Vyšívání

Výšivka v Čechách a na Moravě se rozvinula do obrovské bohatosti, především z hlediska množství vzorů a kompozic. Původ vyšívání je v praktické potřebě spojit dvě části tkaniny, olemovat kraje, zpevnit, zúžit část oděvu pomocí skladů či vrapů.

Vrapy - záhyby na látce. Náběry, které tvoří ozdobu na krojích.

Má však i další funkce - magickou, ochrannou, estetickou. Některé motivy vyjadřovaly symboly ochrany, štěstí, plodnosti, lásky. Výšivky měly dvojí základní využití. Objevovaly se na krojích mužských i ženských. Vyšívaly se pleny, košile, šátky na hlavu, živůtky, kabátky, zástěry, sukně, stuhy do vlasů, čepce, obuv i kožichy.
Do druhé skupiny lze zařadit interiérové a zvykoslovné textilie. K oblastem s největším bohatstvím lidové výšivky patřily jižní Čechy. Pro Blata byla charakteristická rostlinná ornamentika . Na Doudlebsku se vedle bílé dírkové výšivky zachovala archaická geometrická výšivka na ženských košilkách. Z Chodska pocházejí charakteristické černobílé vyšívané čepce (koláče) s geometrickými ornamenty. Pro oblast Polabí byly typické uzlíčkové čepce (celá plocha je vykryta pracnými miniaturními uzlíčky, z nichž plasticky vystupuje vzor). Na Moravě se výšivka udržela déle, hlavně na Slovácku. Uplatňovala se zde křížková výšivka, výšivka s prolamováním, předkreslená výšivka s rostlinnou, ale i se zvířecí tematikou.

Kyjovská zástěra, dat. 1897

Technika vyšivání