Masopust

Třídenní svátek, který předcházel popeleční středě, jíž začínal čtyřicetidenní půst končící o velikonocích. Tento svátek byl stejně pohyblivý jako velikonoce (může být 1. února až 7. března). Přípravě na masopust tzv. "tučný čtvrtek", mnohdy předcházela zabijačka. Tradičním jídlem byla vepřová pečeně se zelím. Tento den měl člověk co nejvíce jíst a pít, aby byl celý rok při síle. Hlavní masopustní zábava začínala o masopustní neděli - bohatý oběd. Následovala zábava s tancem, která pokračovala až do rána. Masopustní pondělí pokračovalo v zábavě a tanci. V mnohých vsích se konal tzv. "mužovský bál" pouze pro ženaté a vdané. Mnohde lidé věřili, že jak vysoko bude selka při tanci vyskakovat, tak vysoké obilí příští rok naroste. Vyvrcholení bylo o masopustním úterý kdy se konaly průvody maškar a divadelní představení.

Popeleční středa

Popeleční středa zahajuje období předvelikonočního půstu. Následuje po masopustním úterý, kdy veškeré masopustní rozpustilosti vrcholily. Její název pochází od svěceného popelu, kterým kněz dělá věřícím kříž na čele a říká: "Pomni, člověče, že prach jsi a v prach se navrátíš". Tím připomíná pomíjivost pozemského života a nutnost pokání. Popel, který je k tomuto úkonu používán, se získává spálením ratolestí kvetoucí jívy (kočiček), které kněz před téměř celým rokem na květnou neděli posvětil.

2.neděle postní - pražná

3.neděle postní - kýchavá

Kýchavou se tato neděle nazývá proto, že se tento den konala mše za odvrácení moru, jehož prvními příznaky bylo nadměrné kýchání. Přání "Pomáhej Pán Bůh" a "Pozdrav Tě Pán Bůh", které dodnes říkáme kýchajícím, pochází právě z obavy před tímto morem. Věřilo se, že kdo kolikrát tento den kýchne, tolik let bude živ.

4. neděle postní - družebná

Tato neděle tvoří téměř střed postního období, a proto je v tento den projevována radost z času, který již v postu uplynul. Slavena byla v družném veselí. Mnohde se konaly tancovačky, nejlépe na veřejném prostranství pod dohledem celé obce. Někdy je také název odvozován od družby, který ten den spolu se ženichem navštívil domácnost vyhlídnuté nevěsty a předjednával tam námluvy. V souvislosti s těmito myšlenkami na námluvy se tento den mladé dvojice obdarovávali. Pro družbu se ženichem se připravovaly koláče zvané "družbance".

5. neděle postní - smrtná

Název připomíná, že myšlenky věřících se mají plně soustředit na umučení a smrt Páně. Zároveň ale připomíná zvyk sahající až k pohanským kořenům - vynášení smrti (Smrtholky, Moreny, Morany, Mořeny, Mařeny). Jednalo se o figurínu ušitou z látky a vycpanou hadry nebo slámou. Morana byla za zpěvu odnesena k řece a vhozením do vody se symbolicky pochovala zima. Na Bydžovsku dávali za okno len, aby ten rok nikdo nezemřel.

6. neděle postní - květná

Květná neděle připomíná den slavného příchodu Krista do Jeruzaléma, kdy byl vítán zelenými ratolestmi házenými na cestu, zatím co jiní mu vyšli vstříc s palmovými listy a volali: "Hossana, požehnaný, jenž se béře ve jménu Páně, král izraelský". Na památku této události světí tento den kněz kvetoucí ratolesti (u nás kočičky = kvetoucí vrba jíva), které pak rozdává účastníkům mše.

Pašijový týden

Poslední týden čtyřicetidenního postu se nazývá pašijový týden na památku Kristova utrpení. Ráz všech obřadů v tomto týdnu je truchlivý. V úterý se čtou pašije sepsané sv. Markem a ve středu pašije sepsané sv. Lukášem. V tomto týdnu mládež chodívala s řehtačkami, hrkačkami a tragači, které svým zvukem nahrazovaly zvonění zvonů, jež v té době podle víry odletěly do Říma, a proto nezvonily.

Škaredá středa - sazometná

Škaredá je nazývána proto, že tento den Jidáš zradil Krista. Sazometná zase podle vymetání komínů, které se ten den obzvlášť doporučuje. Není dobře se ten den mračit, aby se dotyčný nemračil po všechny středy v roce.

Zelený čtvrtek

Velký pátek

Velký pátek je hustě obestřen kouzlem lidové poezie. Věří se, že země vydává poklady, že se na několik hodin otvírá Blaník. Nesmělo se hýbat zemí, proto se nekonaly žádné práce na poli.

Bílá sobota

Bílá sobota je posledním dnem čtyřicetidenního postu a bílou se nazývá podle bílého oděvu těch, kteří byli tento den křtěni. Je také označována jako den světla. Všechny činnosti v předchozí i tento den mají hlavní cíl v očistě duše, těla i příbytků, aby večer bylo vše jako z cukru a lidé ve svátečních šatech byli připraveni na slavnou mši - "vzkříšení". Hospodyně doma uhasila všechny ohně a sebou ke kostelu vzala poleno. Tam jej zapálila v posvěceném ohni, přenesla domů a tím opět oheň rozdělala.

Boží hod velikonoční

Při mši v neděli velikonoční světí kněz pokrmy, které do kostela sebou přinesou hospodyně a položí k oltáři. Tyto posvěcené pokrmy hospodyně opět domů odnesou a při slavnostním obědě je rodina obřadně sní. Věřilo se, že když pocestný zabloudí a vzpomene si, s kým jedl velikonočního beránka, najde cestu domů. Ve východních Čechách se část posvěcených pokrmů nosila do pole, zahrady a studny, aby byla dobrá úroda a dostatek dobré vody.

Pondělí velikonoční

Je dnem uvolnění a veselí, dnem vzývajícím nový život a zajišťujícím zdraví. Pošlehávání čerstvými pruty, které mohou být i umě spletené (označení "pomlázka" je od slova pomladit), má zajistit přenesení posilující životadárné mízy stromů do těla člověka. Odměnou za toto pošlehání je zdobené vajíčko.